neděle 17. září 2017

DÁŘSKÁ RAŠELINIŠTĚ



Podzim, sychravo, kde že jsou ty letní dny. Je potřeba si zvykat na ten nečas. Takže neděle jasnej plán. Dát si nějakou delší štreku. Počasí má být luxusní. Deset stupňů a pod mrakem. To nevypadá jako babí léto, ale snad se ho ještě dočkáme. Balím bágly, pláštěnku,větrovku i kulicha beru…co kdyby. Jedu směr Žďárské vrchy. Když už je to počasí jaký je, tak si ještě naložím a mažu směr kopce, kde je ještě víc hezky hnusně. Inu, proč ne. Dářská rašeliniště jsou mi blízká. Miluju ten kraj. Hluboké lesy, bažiny, jezírka, jo a taky houby. Tolik prašivek jsem snad ještě neviděl. Všude červený klobouky, jak z pohádky. To všechno kolem ještě dokresluje mlha. Všude klid a ticho. Dářko, Pilská přehrada, kolem Žďáru nad Sázavou, směrem na Hamry. Tady po bývalé železniční dráze. Zbyla jen rovná cesta lesem až do Sázavy. Ze Sázavy na Přibyslav po cyklostezce. Cyklostezka vznikla právě v místech, kde vedla železniční trať. Cesta se stále potkává s řekou Sázavou. No nemiluj tenhle kraj. V Přibyslavi potkávám kámoše, stojí před barem. No, i tak se dá trávit neděle :). Dám s ním jedno a pokračuji dál. Po červené značce po břehu Sázavy. Nádherná cesta. Pěšina pro divou zvěř a pro mě. Nikde nikdo, jen řeka bublá a líně míří stejným směrem jako já. Blížím se domů. K Brodu je už kousek. Nejraději bych to ještě někam natáhl. Město nebrat. Nicméně i tak to stálo za to. Podzim, sychravo, ticho a v lese houby a mlha. To je ono! Můj svět, jen les a já a kolo. Tohle je můj podzim….



Cibotín
Havlíčkova Borová
Slunečnice, vzpomínka na léto
Kdesi v lesích za Havlíčkovou Borovou
V lese si někdo tvoří pohádku
...je to i trochu básník
Tahle houba je fakt největší co jsem kdy našel
okno do krmelce
No řekli by jste, že je tohle krmelec?
Cesta na Dářská rašeliniště
Dářská rašeliniště
Dářská rašeliniště
Cesta z Hamrů do Sázavy
Má drahá mula
Sázavská cyklostezka
Cesta do Sázavy
Ptáčci v hnízdě dřevěném
Podzim je tady
Tudy dolů po červené k řece Sázavě